Je jedna z nejjednodušší šifer, jaké kdy vznikly a také jedna z nejstarších. V době svého vzniku (před více než 2000 lety) představovala zásadní průlom v kryptografii.
Klíčem šifry je přirozené číslo k udávající, o kolik znaků v abecedě se jednotlivé znaky vstupního řetězce posunou. Caesar používal při komunikaci s Kleopatrou k = 3.
| Vstupní znak: | a | b | c | d | e | f | ... | y | z |
| Znak kódové abecedy: | d | e | f | g | h | i | ... | b | c |
Kryptoanalýzu je možné provést triválně hrubou silou. To jest vyzkoušením všech variant, dokud se nevyklube kloudná zpráva. Další možnost je dopomoci si frekvenční analýzou.
Následující kód, který slouží k šifrování pomocí Caesarovy šifry, přepište tak, aby sloužil i k dešifrování. Odůvodněte, zdali je třeba dělat větší zásahy, případně co je třeba změnit, aby se co nejjednodušeji dosáhlo cíle.
def caesar(slovo, klic):
vystup = "";
for ch in slovo:
if 97 <= ord(ch) <= 122:
vystup = vystup + str(chr( (((ord(ch) - 97) + klic) % 26) + 97));
else:
vystup = vystup + ch;
return vystup;
vstup = "ahoj svete";
print(caesar(vstup, 3))